Sv. Augustin
„Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“
(sv. Augustin, Vyznání)
- Svatý Augustin, pastýř s hořícím srdcem
Aurelius Augustinus. Narodil se roku 354 v Tagaste v Africe. Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha. V mládí očekával světlo od filozofie, stal se stoupencem manicheismu a podléhal nespoutané smyslnosti. Jako učitel řečnictví, pod vlivem biskupa Ambrože, se v Miláně obrátil na víru a roku 387 byl pokřtěn. Vrátil se do vlasti, vedl asketický život, stal se knězem, byl zvolen biskupem v Hippo. Své biskupské sídlo proměnil v klášter s „augustiniánskou“ řeholí. Diecézi spravoval 34 let a zveleboval ji četnými kázáními a spisy (zůstalo po něm 113 spisů, 218 dopisů a více než 500 kázání), kterými s učeností objasňoval víru a bojoval proti soudobým bludům. Je zakladatelem zároveň kontemplativního a činného řeholního života bratří a sester. Zemřel roku 430 v Hippo.
„Nechtěj kráčet mimo sebe, obrať se do svého nitra. Pravda sídlí ve tvém nitru,“ poznal tento světec, který ovlivnil celé západní křesťanství a právem si vysloužil titul „učitel Západu“. Svatý Augustin bývá nejčastěji zobrazován s hořícím srdcem nebo s knihou.
- Rozjímání o Augustinovi, ze strahovského archivu
Intelektuál, učitel rétoriky, neúnavný hledač pravdy, pastýř, průkopník společného života pro Boha, autor pravidel života zasvěcených společenství... Těžko rozhodnout, který z atributů jej vystihuje lépe nebo plněji, než ostatní. O Augustinovi je možno s jistotou říci, že inspiroval a inspiruje mnohé křesťany, generace křesťanů. Jeho Řehole je mezi řády křesťanského západu nejrozšířenější a přijaly ji za svou desítky různých založení. Je to ale text, jejž vytvořil, nebo spíš osobnost, kterou do oněch řádků vetkl? Je jeho Řehole přijímána jako soubor pravidel, nebo jako sbírka inspirací? Dává nám víc to, co vytvořil, nebo to, jakým byl a je? Důležitou je otázka naší víry ve společenství svatých. Společenství s Augustinem, svatým Augustinem. Právě ve vytváření společenství se projevil Augustinův duch. Svěžest nápadu, vzplanutí, přirozená touha shromažďovat podobně hořící. Tak přirozené! Tak přitahující! … A najednou se nám vybaví dnešní poloprázdné kláštery, unavení řeholníci a řeholnice, znovu a znovu kladená otázka: Co děláme špatně? A uvědomíme si boj, jež se vede. Boj o zralost, touhu po sebeodevzdání, volání po inspiraci a hledání (a nenacházení) podobně vzplanuvších, aby pak ono srdce, inspirováno a povzbuzováno oněmi ostatními mohlo planout podobně jako to Augustinovo – to vše na jedné straně a na druhé boj o počty, zachránění budov, kulturních památek, shánění dotací – boj tak rozumný, až podezřele rozumný...
Svatý Augustine. Jsi moudrý otec. Jsi patronem našich klášterů a duchovních rodin. Je jistě bohulibé shromažďovat se ve jménu Ježíšově. To znamená shromažďovat také tradice, milovat místa, kde se modlily generace, klást si otázky, spousty otázek... Veď nás, Otče Augustine, cestou moudrou, a přitom stále planoucí. Vypros nám milost neztratit tvého ducha hledání, otevřenosti k inspiraci, odvahy k neprošlapanému, přijetí zodpovědnosti. Amen.